Kameraman, reportér, válečný zpravodaj a rybář.
Milan je rocker, každým coulem, ale je i dobrodruh, který vyhledává nebezpečí i ve válečných zónách a to většinou s neprůstřelnou vestou s nápisem Press. Střihač, vynikající chlap a kameraman s neuvěřitelným citem pro okamžik a kameru, člověk, který se nejednou ukázal v zaměřovacím kříži odstřelovačů. Člověk, který se dostal mezi Noční vlky a mohl s nimi natáčet reportáž, stál u zrodu jedné naší rockové legendy, ale taky chlap, který si stojí za svým slovem.
Milane, ty jsi strašný dobrodruh, to už máš od mládí, nebo se to průběžně rodilo, nebo už jsi v mládí vyhledával nebezpečné konflikty?
Neřekl bych, že jsem kdy konflikty vyhledával. Jde mi pouze o zprostředkování pravdivého obrazu divákům. Každý stát, včetně toho našeho patří do nějakého politického uskupení za které obrazně řečeno kope. Když Česká republika před listopadem 1989 kopala za socialismus a komunismus tak i zpravodajství přinášelo poněkud účelově zpracované reportáže z tehdejších válečných konfliktů. Například Americko – Vietnamský konflikt byl u nás vykreslován jako Hrůzná agrese proti Vietnamským dětem a civilistům Americkými bestiemi. Dnes je tomu právě naopak. Válečný konflikt mezi Argentinou a Velkou Británií v roce 1982 o souostroví Falklandy/Malvíny, Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy byl v té době rovněž divákovi v ČR podáván jaksi jinak než dnes. Stejný je i dnešní pohled na válečný konflikt na východě Ukrainy. Naši přátelé Ukrajinci bojují statečně s teroristy a separatisty v Donětské a Luhanské oblasti. Podíváte-li se na celý konflikt ale optikou takzvaných separatistů, je to jinak. Separatisté bojují proti fašistům, jak oni sami říkají. Kde je pravda?
Na jaká územní tě tvá profese zavála?
Byl jsem asi všude, kde se něco důležitého v posledních letech odehrálo. Natáčel jsem například začátek migrační krize po celé Evropě. V Maďarsku, Chorvatsku, v Anglii i v zemích Beneluxu. Ve francouzském městě Calais v takzvané džungli. Také jsem byl u teroristického útoku ve čtvrti Maalbeek v Belgii. Dále namátkou v Číně, v Tibetu, jihovýchodní Asii, Jižní Osetii, Gruzii, Palestina a Izrael, viděl jsem válku v bývalé Jugoslávii a nemohl jsem chybět ani u konfliktu na východě Ukrajiny, kde jsem byl hned několikrát.
Máš nějaké příhody, kdy ti v rámci profese šlo vážně o život?
Pokud jde o historky pro vnoučata, tak těch mám hned několik. Ta, která je asi nejzajímavější se stala právě na východě Ukrajiny ve městě Doněck, kde zrovna probíhaly prudké boje mezi Ukrajinskou armádou a takzvanými separatisty o strategicky významné Doněcké letiště. Právě tam jsme byli s kolegou zadrženi proruskými ozbrojenci v zóně bojových dějství a obviněni ze špionáže pro NATO, což samozřejmě nebyla pravda. Já jsem byl v Doněcku na Český pas, kolega na Chilský a společně jsme byli akreditování Mexickou televizí Televisa. Tento fakt byl pro velení místních separatistů natolik matoucí, že jsme byli okamžitě obviněni ze špionáže. Jestli nám šlo o život? Když vás obviní armáda ve válečném konfliktu ze špionáže, tak je to vždy velmi závažné. Naštěstí se vše vysvětlilo a mohli jsme pokračovat v naší práci. Na tom všem je ale nejkurióznější, že jsem celé naše zatčení a výslechy natočil tajně skrytou kamerou. Smutným faktem zůstává, že ze všech velmi zajímavých materiálů, které jsem z těchto bojových operací přivezl, zajímalo naší Českou televizi pouze ono zatčení.
Ty jsi taky byl tuším u zrodu jedné hudební legendy, zavzpomínej s kým, kde a jak to bylo?
To bylo nějak po ukončení základní školní docházky. V té době jsme se jako puberťáci pokoušeli založit kapelu. Inu vzali jsme kytary, jednoduché bicí a jeli jsme společně na chalupu mých rodičů. Tam jsme večer jen tak nezávazně zkoušeli dát dohromady něco, co by se podobalo rockové muzice. Když jsme si dali pauzu, tak jsme zjistili, že pod okny máme docela početné obecenstvo. Tak to byl první impulz. Druhý den, jsme se zamýšleli nad nějakým rockovým textem. Náhle přišel z wc kamarád Vilda a v ruce držel wc čistící sůl. Vzal kytaru a začal zpívat návod na výrobku: Wc čistící sůl rozpouští vodní a močový kámen. A tak vznikla úplně první skladba Viléma Čoka a skupiny Zikkurat, pozdější Pražský výběr.
Co muzika dneska a ty? Hraješ někde, nebo na nástroj padá prach?
Poté, co na moji kytaru asi 25 let padal prach, jsem ji docela nedávno zase oprášil. Dostal jsem nabídku od bezva kluků z Roudnické kapely BORDO nacvičit jednu písničku, kterou bych si s nimi mohl občas na jevišti zahrát. Po několika měsících, kdy už jsem měl nacvičeno několik skladeb mi bylo řečeno, že musím v kapele skončit z důvodu nadbytečnosti. Ten samý den byl však pro mne asi nejdůležitějším a nejšťastnějším dnem v mém hudebním životě. Ve skupině BORDO jsem musel skončit, protože mi bylo nabídnuto místo baskytaristy ve skupině VYNÁLEZ ZKÁZY, která v té době byla mým hudebním idolem. S ohledem na fakt, že jsem na basu nikdy před tím nehrál, to pro mne byl nejprve šok, ale současně velká výzva. S baskytarou jsem se důvěrněji seznamoval něco přes měsíc a následně jsem s touto skvělou kapelou odehrál první koncert. Přijmout tuto nabídku od VYNÁLEZU bylo jedno z mých nejlepších životních rozhodnutí..
Zdroj: https://www.rockpalace.cz/
Milan Zadělák – Basová kytara